Komentář z druhé strany

21. 4. 2018 21:34
Rubrika: Nezařazené

Komentář jednoho z diskutérů pod článkem v polském liberálním časopisu Więź, kde si autor stěžuje, že jeho známý, homosexuál žijící v partnerském svazku, nemohl jít za kmotra, i když přinesl doklad od kněze, že se navzdory své „neregulérní situaci“ (sic) vyzpovídal. Odkaz na článek a diskusi. 

„Já sám jsem homosexuál, který se vzdal vysněného vztahu s mužem, s ohledem na obsah Bible a učení církve. Za to jsem zaplatil (a nadále platím) mimo jiné silnou depresí a nesmírným utrpením. Toto úsilí také nemá dobrý vliv na stav mé víry, protože se ukázalo být příliš velkým a destruktivním a cesta zpátky neexistuje. Nicméně, když čtu takové texty, cítím se ještě hůř. V takové chvíli cítím, že mé snažení (a osob v podobné situaci) je zesměšňováno. Nevím, o jaký typ svazku se jedná, pokud je to vztah bratrský, pak tomu rozumím, ale pokud ne, jsem tím zničený.

Nemohu pochopit, že člověk, který tvrdošíjně trvá ve stavu těžkého hříchu, dostává rozhřešení a je připuštěný jako kmotr. Znamená to, že podle toho, na jakého zpovědníka natrefím, se mohu nezajímat o předpisy evangelia? Nebo jsem měl smůlu, že jsem vždy narazil na kněze, kteří v jistých otázkách zastávali tradiční přístup (a dovolte mi dodat, že to nebyli žádní nemilosrdní fundamentalisté, ale velmi dobří, podporující kněží, kteří však věděli, že jejich úkolem není mě utvrzovat v hříchu)?

„Bohužel”, pane redaktore, ale jsou na světě katolíci, kteří zcela následují evangelium a současná propagace – pod rouškou „rozlišování“ – jakéhosi podivného dispenzu je ponížením pro ty, kteří byli nejvěrnější. Totéž platí pro rozvedené, kteří odmítli pokušení vstoupit do nového vztahu a například mnoho let sami vychovávají své děti. Uvědomujete si pane redaktore (a jiní, kteří podporují plné otevření církve rozvedeným a gayům, přičemž akceptují jejich setrvávání v hříchu), jak se v tom případě mají cítit ti, kteří prakticky obětovali svůj život věrnosti evangeliu?

Mohu mluvit jen za sebe a chci říct, že pokud by církev v nějakém momentu prohlásila, že homosexuální styk není hřích, nebo po „rozlišení“, že je to hřích lehký nebo jiný, avšak nebránící svátostnému životu, nebyl bych prostě schopen v takové církvi fungovat. To by byl takový výsměch mému opravdu enormnímu úsilí, že pro záchranu zbytků duševního zdraví bych s obrovskou bolestí musel církev opustit, možná bych úplně ztratil víru. Opravdu, žádám všechny ty, kteří lobují za církev otevřenou pro rozvedené a gaye, pamatujte si, že jsou v církvi lidé, kteří stojí na druhé straně – neuvěřitelně trpící kvůli své věrnosti evangeliu! A jisté vámi podporované změny nejsou bohužel slučitelné s jejich úsilím a dalším setrváním v církvi.“

Podepsaný Michał

Sdílet

Komentáře

dromedar To, že někdo kvůli nějaké církevní etické normě neuvěřitelně trpí, není relevantní argument k otázce, zda se s tou normou smí hýbat.
To, že dotyčný je kvůli ní připraven vystoupit z církve, je modlářství.

zasebepp Je to emocionální argument: ale protistrana jiné ani nepoužívá.

RomanS Já mu naprosto rozumím. Aniž bych byl homosexuál.

Ale je v tom jeho postoji defekt:

"To by byl takový výsměch ... že ... bych .... musel církev opustit, možná bych úplně ztratil víru"

Je to (sebedestruktivní) manipulace typu: jestli to uděláš, tak se zabiju.

Víra mu říká něco jiného: vytrp to a získáš tím zásluhy pro nebe. I kdyby všichni kolem tebe byli pekelníci, ty mi zůstaň věrný. To je postoj víry.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková