Dvě tváře štěstí

6. 2. 2018 21:58
Rubrika: Nezařazené

Jiří. K církvi konvertoval v pubertě, byl patnáct let knězem. Věděl, že je homosexuál, nechal se vysvětit. Opustil kněžství, vstoupil do registrovaného partnerství. Léta žil promiskuitním životem, k sexuálním eskapádám využil i studia v Římě, po návratu si založil profil na seznamce, kde potkal nevěřícího kluka. Pozval ho na schůzku, až tam mu řekl, že je kněz. Od třiatřiceti let věděl, že chce odejít z kněžství. Odešel až za pět let, musel si totiž obstarat partnera a bydlení. Zná prý mnoho kněží, kteří to mají stejně. Chodí na Pride i mše, které vedou suspendovaní homosexuální duchovní. Rozhodl se vystupovat v médiích. Je prý konečně šťastný.

Frank. Despotická matka z něj chtěla mít kněze. Ve čtrnácti letech putoval do semináře. Byl zvyklý plnit úkoly. Přes pochybnosti o povolání i víře se nechal vysvětit. Pracoval jako nemocniční kaplan na dětské onkologii. Přišel o víru, přestal věřit v samotnou existenci Boha. Nepřestal plnit svoje kněžské závazky, nepřestal ani s modlitbou breviáře. Donutil se, i když to pro něj byla prázdná slova. Po smrti matky navázal vztah se ženou z farnosti. Po půl roce jej ukončil z pocitu zodpovědnosti vůči jednou daným závazkům. Po zpovědi seděl v kostele a přemýšlel o svém životě. Zažil okamžik obrácení. Je to přes deset let, Frank je dnes farářem vlastní farnosti na jihu Polska. Je šťastný. Svůj příběh sepsal anonymně, aby nepohoršil věřící, kteří ho znají.

Frankův příběh jsem četla před časem v jednom polském časopise. Jiřího jsem před pár chvílemi doposlouchala na české rozhlasové stanici. A chtěla jsem si ten kontrast někde zachytit.

Sdílet

Komentáře

dromedar "Svůj příběh sepsal anonymně, aby nepohoršil věřící, kteří ho znají."
Anonymní příběh s dobrým koncem a ponaučením? Kde jsem to jenom ...

zasebepp Konzervativní církevní časopisy (např. Gość Niedzielny) v Polsku občas publikují příběhy, jaké by v Česku nikdo nepublikoval, ani pokrokářský KT. S tím rozdílem, že zatímco liberální média oslavují dezertéry, tady se dostává pochvaly tomu, kdo sice padl, ale našel v sobě sílu splnit povinnost. Ať jde o alkoholiky (případ biskupa Jareckého), holkaře, psychotiky a jiné. Při 35 tisících kněží je neukryjete.

zasebepp A tento příběh rozhodně nebyl jednoznačný a na církev vrhal spíš špatné světlo; dotyčného všichni tlačili k tomu, aby se nechal vysvětit, i když volal o pomoc (80. léta, boom za JPII.), několikrát narazil na faráře s mravy na štíru, kněží na opileckém večírku si ho dobírali, kolik měl už ženskejch (ani jednu do té doby), jiný ho zval do bordelu. Kromě toho tam velmi otevřeně popisoval bezvěrecké období, absolutní cynismus ke svatým věcem.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková