Život za život

Ewa pocházela z polské Lodže. V Lodži potkala stejně starého Kamila ze čtyři sta kilometrů vzdálených Dominikovic u Krakova, kterého si v roce 2014 vzala za muže, po ukončení školy se za ním přestěhovala a na podzim loňského roku otěhotněla. Na začátku těhotenství začalo být Ewě špatně. To je poměrně normální jev, ale Ewiny obtíže normální nebyly - začínala ztrácet rovnováhu, měla problémy s řečí.

Ve dvanáctém týdnu těhotenství Ewa putovala do na porodnicko-gynekologické oddělení místní nemocnice. Podstoupila několik vyšetření na neurologii, lékaři však pouze konstatovali, že její organismus špatně snáší těhotenství a poslali ji domů. Tam se Ewa zhroutila. Manžel ji odvezl zpátky do nemocnice, kde donutil personál, aby ženě na místě provedli magnetickou rezonanci. Po vyšetření lékař diagnostikoval nádor na mozku, konkrétně maligní meduloblastom metastázovaný do páteře.

Začaly zmatky. Ještě téhož dne Ewa podstoupila osmihodinovou operaci. Jako jediná možná léčba byla stanovena radioterapie hlavy a páteře, která by však s jistotou usmrtila nenarozený plod. Ewě byla proto nabídnuta interrupce ze zdravotní indikace, kterou ale podstoupit odmítla. Chtěla dítě donosit alespoň do doby, než bude schopné samo žít mimo její tělo. V průběhu těhotenství se mohla spolehnout jen na alternativní léčebné postupy neohrožující život dítěte, na tišící léky a především na manžela Kamila. 

Ten byl Ewě po celou dobu největší oporou. Jakmile se dozvěděl, že polští lékaři nedávají žádnou šanci přežití Ewy i dítěte, začal pátrat po možnostech léčby v zahraničí. Většinu těhotenství Ewa trávila na specializovaných klinikách v Mnichově a v Řezně, kde lékaři při další operaci odstranili nádor v páteři a rozhodli se zahájit chemoterapii, kterou jejich polské protějšky nedoporučovaly. Další vývoj jim dal za pravdu, chemoterapie Ewu velmi vyčerpala a musela být kvůli komplikacím předčasně ukončena. 

Náklady na zahraniční léčbu vysoce převyšovaly možnosti manželů, Kamil se proto pustil do shánění peněz. Spustil internetovou sbírku, jejímž prostřednictvím se vybralo v přepočtu asi osm set tisíc korun, oslovil neziskové organizace i místní noviny, které od té doby o Ewině případu pravidelně informovaly. Činili se i sousedé z vesnice - pekli „cukroví pro Ewu“, které četní dobrovolníci nabízeli před kostely. Do akce se zapojily i děti z místní základní školy. Zákusky prodávaly o přestávkách spolužákům a učitelům. 

Kamil odešel ze zaměstnání a plně se oddal péči o nemocnou Ewu. „Kdyby nebylo mého muže, který všechen svůj čas věnuje jen péči o mě, shání léky, jídlo, tlumočníky, obstarává sbírky, vyšetření, dopravu, byla bych zcela odkázána na odborníky v Polsku, od kterých jsem slyšela jen to, že nevědí co dál, že nejsou žádné šance...,“ napsala Ewa v únoru na svůj profil na sociální síti. 

Blížil se termín porodu, který měl být vyvolán předčasně. Ewa se alespoň na poslední chvíli v posteli probírala nashromážděnými oblečky. „Když jsme se dozvěděli o těhotenství, měli jsme před očima obraz - zrekonstruované bydlení, pěkný pokojíček pro malé, plánovali jsme koupit psa, ovčáka, aby mělo odmala věrného společníka. Teď jsme takovým představám velmi vzdálení, chceme jen naději na dlouhý společný život ve třech,“ psal Kamil. 

Malý Ragnar přišel na svět císařským řezem 24. dubna 2017. Vážil 1480 gramů a putoval do inkubátoru. Ewě mohla být konečně provedena některá vyšetření, která se v těhotenství neprovádí, a zahájena nejvhodnější léčba. Bylo však už pozdě. Jistou naději nabízela jen protonová terapie, kterou Ewa podstupovala od června. Její boj skončil v úterý 8. srpna, kdy zákeřné chorobě podlehla. Bylo jí pětadvacet let.